Havran
Hodiny odbily dvanáctou,
já zapil jsem to Hanáckou.
Město šlo už dávno spát,
já ale neměl kam se hnát,
Venku havran, město spí,
co se stane, kdopak ví?
Cěti spinkaj, děda chrápe,
co se stane, kdo to chápe?
Venku podzim, řetěz chřestí,
havran sedí, smrt nám věští.
Průvan ovál mne studený,
na pohřeb jsem strojený.
Havran sedí za oknem,
strachy ani nemuknem.
Smrt je u mne, něco kuje,
o něčem se zozhoduje.
Děda nademnou tiše spí,
na něm snad ta smrtka lpí?
Vstanu z křesla, po schodech běžím,
otevřít dveře teďka se snažím.
Vejdu do pokoje temného,
za sklem odraz havrana černého.
Děda v křesle klidně leží,
jeho tep je jenom stěží.
Staré ruce neživé,
zručné, ale nevinné.
Bílé oči bez lesku.
Já všim si toho záblesku,
křídla černá teďka mizí,
mžourá na mě zobák cizí.
Je to sova, jenom houká,
mává křídly, na mě kouká.
Havran odved svojí práci,
život starce pomalu se ztrácí.
Komentáře
Přehled komentářů
Cěti -Děti
zozhoduje- rozhoduje
Ahoj
(Gandalf, 12. 2. 2014 13:18)
Napsala bych to takhle:
Průvan ovál mne studený,
na pohřeb jsem ustrojený.
Marky
(Gandalf, 26. 2. 2014 10:09)